Skip to content
Můj výběr

Šentanský důl
Setkání s opravdovou tmou

Šentanský důl rtuti se nachází 9 kilometrů severně od Tržiče, u osady Lajb, u silnice, která podél potoka Mošenik vede k Ljubelji. Plně zachovaný důlní systém dlouhý 5 kilometrů je ukrytý pod povrchem jihovýchodního svahu Begunjščice. Návštěvníci se s průvodcem mohou projít po Antonově štole na pátém patře.

Osada z římské doby

Archeologické nálezy dokazují, že lidé na tomto místě žili již v římské době, protože zde byla svatyně římského boha Merkura, patrona pocestných. Údolím Dragy a přes Preval totiž probíhala významná nákladní cesta přes Ljubelj na severní stranu Karavanek. Ve středověku nahradil svatyni kostel sv. Anny, podle kterého dostalo celé údolí i důl jméno.

Začátky hornictví v Šentanském údolí

Rudu cinabarit objevili v blízkosti Podljubelju již v polovině 16. století. Roku 1670 narazili na Lajbu na naleziště, které bylo dostatečně bohaté, aby zahájili těžbu. Z cinabaritu získávali rtuť, jediný kov, který je za normální teploty a tlaku v tekutém stavu. Používali ji zejména k získávání/čištění zlata a stříbra, v léčitelství i fototechnice, ale zejména ve vojenském průmyslu (roznětky pro výbušná zařízení).

Provoz s přestávkami

Do Podljubelje přišli zkušení horníci z Idrije a naleziště označili idrijským hornickým znakem, později přešlo do státního majetku. Opravdu spolehlivé údaje o prvních stoletích jeho činnosti nemáme. Do poslední čtvrtiny 19. století důl změnil několik majitelů nebo nájemců a byl v provozu s přestávkami. Roku 1875, rok po založení Ilirské rtuťové společnosti, byla zahájena pravidelná, čtvrt století trvající výroba. Tehdy vyrostla na Lajbu hornická osada, založena byla i tzv. bratrský fond, nemocenské a důchodové pojištění pro zaměstnance.

Roku 1891 koupil důl včetně okolních pozemků německý bankéř, baron Julij Born, po jeho smrti roku 1897 přešel do vlastnictví jeho syna Friderika. Na tu dobu byl důl moderně vybaven; roku 1893 byl spolu s indrijským dolem jedním ze dvou elektrifikovaných dolů na slovinském území. Zaměstnával kolem 40 horníků, 25 třídičů, z nichž většina byla žen a čtyři pracovníky v tavírně. Měl i svoji laboratoř.

Konec hornické činnosti

Těžba byla roku 1902 z důvodu nízkého obsahu rtuti v rudě zastavena. Velké potřeby armády po rtuti v období první světové války přivedly vojenskou správu Rakousko-Uherska k rozhodnutí, že důl začne znovu těžit. Avšak tyto potřeby snížilo objevení nových materiálů, proto nebyla těžební činnost na Lajbu oživena. Průzkumy provedené po druhé světové válce ukázaly, že by byla jeho činnost ekonomicky neoprávněná.

Dohromady bylo z podljubeljského dolu vytěženo přibližně 110.000 tun rudy a maximálně 360 tun rtuti.

Jak v Šentanském dole poznat cinabarit?

Nerostné ložisko v Podljubelji vzniklo téměř současně s idrijským nerostným ložiskem před zhruba 240 milióny let. Nerostné ložisko je hydrtotermálního žílového typu, což znamená, že po tektonických trhlinách z hlubin na povrch pronikala rudami nasycená teplá voda.

Ruda se nachází ve dvou rovnoběžných zónách, severní a jižní, a mezi nimi leží 20 metrů široká jalová zóna. Rudonosný vápenec se rozprostírá na 400 metrů dlouhém a do 100 metrů širokém pásmu ve směru východ-západ na jižním svahu Begunjščice. Jiné rudní minerály nenajdeme.

Cinabarit se většinou vyskytuje ve formě drobných žil. V tmavším, drobnozrnném vápenci najdeme zrna cinabaritu v bílých kalcitových žilách, ve světlejším, zčásti dolomitizovaném vápenci cinabarit vyplňuje síť tenkých prasklin. Na tektonických zlomech se nerost vyskytuje ve formě šupin a povlaků. Při prohlídkách se návštěvníci často dotazují, zda jde skutečně o pravou rudu nebo jsme skálu přejeli červenou křídou. Bezpochyby jde o pravý cinabarit.

Sedm pater – 5 kilometrů štol

Horníci kopali v příkrých otevřených slojích na sedm pater, pět jich bylo navzájem propojeno 150 metrů dlouhou slepou šachtou. Celý systém štol je dlouhý 5 kilometrů a je zcela zachovalý, u Potočnikova grabnu jsou viditelné i pozůstatky šachtových vypalovacích pecí. Nejnižší štola Julij, která sloužila k odvodnění, leží v nadmořské výšce 700 m n.m. a dlouhá je víc než 2000 m. Servisní trať byla vedena štolou Avgust, štola Friderik byla hlavní vyvážecí štolou pro hlušinu, výše ležící štolou Jakob se vyvážela zejména ruda. Antonova štola byla důležitá jako větrací štola. Výše ležící štoly Jurij (837 m n.m.) a Alojz (864 m n.m.) s ostatním systémem štol propojeny nebyly.

Antonova štola je otevřena pro návštěvníky

Antonova štola na pátém patře se vstupem na 819 metech nad mořem je otevřena pro návštěvníky. Ve štole se v kolmých pásech na stěnách objevuje sintr, zejména na viditelných prolomených zónách. Sintr vytváří povlaky květákovitého tvaru krémově bílé barvy. Tmavě šedý až černý vápenec je protkán bílými žilkami kalcitu s výskytem cinabaritu – tenké drobné žilky. Ve štole jsou dvě výrazné téměř kolmé zlomové plochy. Největší měří 12 m na výšku a na délku 8 m.

V dole dnes žijí jeskynní brouci a netopýři, útočiště zde nalézá i další hmyz, který má rád klidné a vlhké tmavé jeskynní prostory. Při prohlídce, na kterou se musíte předem objednat v TPIC Tržič, potřebujeme turistického průvodce, přilbu, baterku a vhodnou turistickou obuv.

Při prohlídce si uvědomme, že vcházíme do zranitelného ekosystému. Zachovejme unikátní, sanitrem potažené stěny a horniny, ale především nerušme zvířata žijící ve štole.

Šentanček čeká na vaši společnost

V dole žije skřítek Šentanček. Od té doby, co horníci odešli, se docela nudí. Víte, dřív horníkům pomáhal. Ukázal jim naleziště rtuti, ale na revanš očekával svačinu. Když svačina nebyla, vytrestal horníky tak, že jim jejich svačinu schoval. Teď už v tomto dole dlouhá léta horníci nejsou a občas pozlobí jen nějakého toho netopýra nebo jeskynního koníka. Ale nechápejte to špatně, jeskynní skřítci jsou hodní. My lidé jim říkáme společným názvem permoníci. Skřítci dobře vědí, že by je všichni rádi viděli, ale každému se neukážou. Pokud ho chceme vidět, musíme být velmi vynalézaví… Tak hodně štěstí!

Kontakt A VÍCE informacÍ

TPIC Tržič, Trg svobode 18
T: 04 59 71 536 / 051 627 057
E: informacije@trzic.si

Otevírací doba

Prohlídka možná pouze po předchozí dohodě s turistickým průvodcem v TPIC Tržič.

Vstupné

  • skupiny nad 12 osob: děti, studenti, důchodci: 2,70EUR/osobu, ostatní 3,10 EUR/osobu
  • skupiny do 12 osob: 40,00 EUR/skupinu

V blízkosti stojí za to navštívit:

Tento web používá ke zlepšení výkonu soubory cookie.
Tyto cookies nemají vliv na vaše soukromí. Více ...