Skip to content
Můj výběr

Tržičská horská trasa
Okružní trasa po vrcholech nad Tržičem

Tržičská horská trasa byla navržena zjara roku 1991. 60 kilometrů okružní trasy vede kolem 10 kontrolních stanovišť, turista s odpovídající tělesnou kondicí ji ujde za 5 až 6 dní. Za úspěšně absolvovanou trasu se počítají razítka ve vašem deníku a za osobní spokojenost především překrásná horská příroda a nádherné výhledy.

Zakladatelem Tržičské horské trasy jsou odbory továrny Peko, kde se v minulosti přátelili milovníci turistiky a horolezectví. Otcem myšlenky Tržičské horské trasy byl Jože Rožič, o správnou evidenci registrovaných turistů se ještě dnes stará Alojz Hostnik. Od roku 1991 do dnes odevzdalo vyplněný deník 558 turistů.

Před lety se Horolezecký spolek Tržič postaral o vytisknutí deníku, který je k dispozici na některých horských chatách na trase a v Turistickém propagačním a informačním centru Tržič.

Pět až šest dní chůze.

Pokud chceme Tržičskou horkou trasu projít najednou, budeme potřebovat pět až šest dní. Trasa nazývaná také T24, je považována za nejobtížnější horský ultramaraton ve Slovinsku. Za 24 hodin by měli uběhnout celou trasu. Před několika lety byly organizovány závody a dnes se s téměř 7000 metry výškového rozdílu poperou jen ti nejlépe připravení jednotlivci. I přes skutečnost, že horští běžci si trasu zkrátí zkratkou nebo kozí stezkou, je výsledek pod 15 hodin jedinečným úspěchem.

My však rozhodně nebudeme mít naspěch a vychutnáme si tiché lesy, kvetoucí horské trávníky a výhledy ze skalních vrcholů.

Začneme v centru Tržiče.

Výchozí bod Tržičské horské trasy je v Tržiči. Zaparkovat můžeme na obecním parkovišti nebo u Sálu tržičských olympioniků, potom se ve směru hodinových ručiček pustíme do výstupů na: Dobrču (1634 m), Begunjščici (2060 m), Vrtaču (2181 m), Košutici (1968 m), Veliki vrh Košuty (2088 m), Kladivo (2094 m), Košutnikův turn (2133 m), Stegovnik (1692 m), Storžič (2132 m) a Tolsti vrh (1715 m).

Nejprve na Dobrču.

Z Tržiče vyrazíme po nejbližší značené horské trase přes Ravne a Cenove gube do Bistrišké planiny. Zde se napojíme na cestu, která vede z Bistrice pri Tržiču. Krátký úsek jdeme po lesní silnici, která vede k vzletovému místu pro paraglidisty. My jdeme po značkách a zabočíme ostře doprava do prudkého a dlouhého svahu, kterému se nezdá být konec. Konečně se před námi ukáže horská pastvina Lešanske planiny. Otočíme se k západu a brzy přijdeme na rozcestí, kde se připojuje cesta z Brezjí pri Tržiču.

Pokud bychom pokračovali stejným směrem, dorazili bychom k chatě na Dobrči, my však zabočíme doprava nahoru a po 15 minutách zdoláme vrchol Dobrči, kde je po prvních třech hodinách i první kontrolní stanoviště. Vrchol je hodně exponovaný, proto se otevírá výhled do všech stran. Na severu pozorujeme Begunjščici, na severovýchodě Košutu, na východě Lomské údolí se Stegovnikem, Javornikem a Storžičem. Na jihu přejíždí pohled po Lublaňské kotlině až na k Šmarné hoře a Jelovici, na západě se odhalují Julské Alpy.

Pokračujeme na Begunjščici.

Z vrcholu sejdeme nejprve po stejné trase, ale zhruba po 400 metrech zabočíme vpravo k Podgorské planině. Na krátký odpočinek se můžeme zastavit v blízké chatě na Dobrči, ke můžeme i přespat. K pastvině Preval se projdeme po členité trase, poté následuje strmý výstup přes Kalvárii na Begunjščici. Z Dobrče k Velikému vrhu na Begunjščici budeme potřebovat asi čtyři hodiny. Na chvíli se zastavíme a rozhlédneme, protože výhled je ještě krásnější než na Dobrči. V letním období se na jižních svazích Begunjščice pasou malí přežvýkavci, pro které jsou propocení turisté vítanou společností.

Hřebenová trasa nás vede na západ. Pokud jsou nohy na pokračování příliš unavené, sejdeme k Roblekově chatě na Begunjščici a přespíme, můžeme však přejít západní příkré svahy Begunjščice a přespat v Horské chatě na Zelenici. Mnoho turistů zvolí kratší variantu a z vrcholu sejdou na Zelenici po štěrkovém kamenitém svahu.

Vrtača

K třetímu kontrolnímu stanovišti na Vrtači vede jediná značená trasa ze Zelenice po jižním svahu. Zvládneme ji za dvě hodiny. Je zde i několik neoznačených směrů, které nadchnou jak milovníky přírodního terénu (Mala glava a známé Y), tak opravdové alpinisty, kteří se na horu vydají za všech letních období, zejména z vysokohorského úvalu Suho ruševje. Málokdo však ví, že Vrtača je druhým nejvyšším vrcholem Karavanek, hned po sousedním Stolu.

Na Košutici neboli Babu.

Sejdeme po stejné trase k Zelenici. Tady se můžeme rozhodnout pro mnohem kratší, ale neoznačenou starou pohraničnickou trasu Ljubeljščici k průsmyku Ljubelj a dál přes Rjavou peč ke Košutici neboli Babě (3 hodiny).

Ljubeljskou Babo čili Košutici zpozorujeme z údolí, když jedeme z Tržiče k Ljubelji a silnice se nad památečním parkem tábora Ljubelj stočí k východu, po celou dobu je vidět i při sestupu ze Zelenice. Pokud jdeme po červeně značených trasách na naší mapě, musíme ze Zelenice sejít na Ljubelj, odtam k pastvině Korošica a ke Košutici. Tím ztratíme mnoho výškových metrů, které budeme muset dohnat již při dalším stoupání.

Z Košutice sestoupíme opatrně k Hajnževemu sedlu, kde je tabulí označena hranice mezi Slovinskem a Rakouskem. Vlevo se rozhlédneme po Hajnževem grabnu a vpravo k Šentanskému údolí.

A dál na Košutu.

A právě přes Hajnževo sedlo vystoupáme po zajištěné lezecké trase na Košuto, nejdelší slovinskou horu, která měří na délku téměř 12 kilometrů. Na západě začíná Zajmenovimi pečmi a na východě končí Tolstou Košutou.

Nejvyšší vrchol Košutnikův turn se pyšní 2133 metry. Severní stěny jsou příkré a drolivé, ale jižní svahy jsou slunné, travnaté. Pod nimi, lehce nad 1400 metry nad mořem, leží četné pastviny, kde se od června do září pase dobytek, ovce a kozy.

Veliki vrh leží v západní části Košute a je přístupný jak ze severní, tak z jižní strany. Výstup přes severní stěnu je opravdovým horolezeckým zážitkem. Spodní část stěny je technicky náročnější, a výš musíme být opatrní zejména z důvodu drobivé skály. Na pomoc jsou nám k dispozici stupy a ocelová lana, povinnou výbavou je i horolezecká přilba. Čím výše jsme, tím krásnější jsou výhledy, především zpátky na již absolvovanou trasu.

Přes poslední skalní skoky vystoupáme na exponovaný hřeben a za hodinu a půl dorazíme na sluncem zalitý, travnatý vrchol. O občerstvení se postarají v Chatě na Kofcah, kde můžeme i přespat.

Přechod Košuty.

Před námi je jeden z nekrásnějších úseků Tržičské horské trasy, přechod Košuty, na který budeme potřebovat přibližně pět hodin. Řada turistů se rozhodne pro tento vzrušující přechod i v zimě, samozřejmě za vhodných povětrnostních podmínek. Pohledy z hřebenu Košuty na mlhavé moře v Lublaňské kotlině a v rakouských Korutanech jsou nezapomenutelné.

Trasa probíhá většinou po hřebenu a po travnatém podloží, proto si, abychom zabránili uklouznutí, obujeme trekovou obuv s kvalitní podrážkou. Na Kladivo dorazíme za hodinu a půl přes Toplar, Kofce goru a Malé Kladivo. Z Kladiva sestupujeme ke Škrbině po ostrém hřebeni přes skály a kosodřeviny. Ke Škrbině z rakouské strany vede přes Malejskou planinu značně náročná, částečně neznačená trasa.

Od Škrbiny do Košutnikova turnu přejdeme Tegoškou horu a Macesje. Trasa celou dobu lehce stoupá a klesá. Na Užniku se na chvíli zastavíme a pohlédneme k severu na blízký Cjajnik, kde roku 2006 udělali novou feratu. Pohled nám utkví i na jižním svahu k pastvinám Šija, Pungrat a Tegoške planine. S myšlenkou na chutné salašnické pokrmy nohy poněkud ztěžknou.

Na Košutnikův turn.

K následujícímu kontrolnímu stanovišti, Košutnikovu turnu nás čeká strmější a exponovanější část trasy a těsně pod vrcholem i kratší úsek lezení.

Vrcholy na Košutě jsou hodně nevýrazné, nejvíce vyčnívá Košutnikův turn. Jeho severní, pevná stěna je zajímavá především pro alpinisty, protože zbývající část Košuty je značně drolivá. Pohled z vrcholu na slovinskou a rakouskou stranu je velkolepý tak jako na ostatních vrcholech Košuty.

Začátek sestupu je docela strmý, je zapotřebí opatrnosti, proto jdeme příčně přes travnaté svahy, nad skalami a přes kosodřeviny do Zgornje Dolge njive. Na nějakou chvíli jsme se zbavili náročnějších stoupání a ti nejvíce unavení mohou také přespat na salaši Spodnja Dolga njiva.

Po neoznačené trase na Stegovnik

Ze Zgornje Dolge njive není cesta na Stegovnik označena a na některých místech je z důvodu mnoha lesních stezek hůře sledovatelná. Obejdeme Plešivec a mezi tím vystoupáme i na Pečovnik.

Dobře zahřátí dynamickou chůzí vystoupáme ze severní strany rychle na Stegovnik, hřebenovou horu mezi Košutou a Storžičem, která se pyšní nejstaršími zkamenělinami v okolí Tržiče a překrásným výhledem na hřeben Košute, Stol, Vrtačo a Julské Alpy v pozadí, i Kočnu, Grintavec a Skutu na jihovýchodě a Pecu, Raduhu, Olševu a Uršljou horu na východě.

Při sestupu z vrcholu po úzké strži buďte velmi opatrní, protože nohy jsou již unavené. Přírodním oknem se vydáme na jihozápad. Malý a Veliký Javornik můžeme obejít po východní nebo západní straně, obě trasy se totiž spojují na sedle Javorniški preval.

Odskočení na vrchol Velikého Javorniku může být v pozdě odpoledních hodinách obzvláště kouzelné. Z Javornického sedla dorazíme za půl hodiny do Chaty pod Storžičem, kde načerpáme síly na poslední etapu Tržičské horské trasy.

Výstup na Storžič

Hora, která se kuželovitě zdvihá nad Lublaňskou kotlinou, Storžič, je nejvyšším vrcholem západní části Kamnicko-Savinjských Alp, který ve Slávě vévodství Kraňského zmiňoval již Janez Vajkard Valvasor.

Díky bohatému a rozmanitému rostlinstvu byl zajímavý i pro řadu botaniků, Scopoliho, Wulfena a Hohenwarta. Z dálnice jsou pěkně viditelné jižní travnaté svahy, které k údolí vystřídají lesní porosty, jež zasahují až k Lublaňské kotlině. Daleko syrovější podobu ukazuje ze severní, tržičské strany, kde krajinu v minulosti utvářel ledovec.

Od Chaty pod Storžičem na něj můžeme vystoupat po velice náročné horské trase skrz Žrelo (tři hodiny) nebo částečně po Slovinské horské trase přes Škarjev rob (tři hodiny a 30 minut).

Z vrcholu se otvírá výhled na Lublaňskou kotlinu s četnými obcemi, poli a lesy. Pohled na jih sahá až ke Krimu, Snežniku a Nanosa i Škofjelocké pahorkatiny. Na západě kralují Julské Alpy s Triglavem a blíže Karavanky se Stolem, Begunjščicí a Košutou.

Objektivem fotoaparátu zachytíme na severovýchodě i Obir, Olševu a Pecu, na východě vrcholy ústřední skupiny Kamnicko-Savinjských Alp.

Poslední kontrolní stanoviště Tolstem vrhu

Ze Storžiče sestoupíme k Malé Poljaně a během jednohodinového stoupání dorazíme k poslednímu kontrolnímu stanovišti Tržičské horské trasy na Tolstem vrhu.

Tolsti vrh tvoří společně s nižší Kriškou horou hřeben, který začne k západu strmě padat k údolí Tržičské Bistrice. Jižní slunné svahy jsou porostlé lesem, k vrcholu je stále více sečených luk. Mezi Lublaňskou kotlinou a svahem Krišké hory s Tolstim vrhom je větší terasa s vískou Gozd, která je skvělým výchozím bodem k výstupu na Kriškou horu a oblíbena je i u paraglidistů.

Po odpočinku v Chatě na Krišké hoře sestoupíme přes Velikou a Malou Mizici do Tržiče, kde jsme před několika dny zahájili trek po Tržičské horské trase.


Mapy:

  • Karavanky – centrální část 1:50 000, PZS
  • Stol a Begunjščica 1:25 000, PZS
  • Storžič – Košuta 1:25 000, PZS

Deníky:

Deník Tržičské horské trasy (kontakt: Alojz Hostnik, +386 41 721 625)

V blízkosti stojí za to navštívit:

Tento web používá ke zlepšení výkonu soubory cookie.
Tyto cookies nemají vliv na vaše soukromí. Více ...