Skip to content
Můj výběr

Tematická trasa Konšca
Jak se kdysi žilo na horských pastvinách?

Nečtěte o tom. Na Tržičsku to můžete vyzkoušet na živo. Tematická trasa Konšca je jedinečnou trasou, která představuje život na osamělých horských pastvinách. Zde navštívíme horské sedláky, přejdeme vysoké pastviny a ponoříme se do osamělých lesů pod Storžičem. Zdejší kultura a příroda jsou jako otevřené knihy.

»Konšca« nebo Konjščica je pláň zarostlá lese, která se strmě zvedá nad propadem stěn Dovžanovy soutěsky a ladně jako hřbet koně s pastvinou v sedle se táhne k úpatí Javorniku. Na vrcholu, hned pod hranicí lesa, v sedle mezi údolími Tržičské Bistrice a Lomščice, se pocestný na chvíli zastaví nad povodím a v odrazu hladiny se vidí uprostřed věce z hor. Vysoká pyramida Storžiče na jihu, hřeben Košuty na severu a mezi tím... »Konšca«.

Tržičem projedeme k Lomu pod Storžičem a dál k vesnici Potarje. Zaparkujeme na parkovišti u odbočky na turistickou farmu Pr'Tič. Za pár minut jsme u ní.

S čím kdysi pracovali?

Na tomto vysokohorském statku Pr´Tič pokračuje rodina Perneových v tradici obdělávání půdy a chovu zvířat přirozeným způsobem, v blízkosti mají dokonce svoji horskou pastvinu, kde pasou autochtonní slovinské plemeno hovězího dobytka – cike.

Nad statkem jdeme po lesní silnici modřínovým hájkem, k již zmiňované Tičově pastvině. Uvidíme ukazatel, který nás přivede zkratkou k Chatě pod Storžičem, ale na »Konšci« je tolik zajímavých zákoutí, že zkratku použijeme raději při návratu. Proto zvolíme značenou cestu k plastvině Spodnja Konjščica. Když se cesta přiblíží k pastvině, je na levé straně skvělá vyhlídka Na Borštu, odkud se otvírá výhled na hřeben Košuty a horní údolí Tržičské Bistrice. Za pěkného počasí vidíme i západní Karavanky a Julské Alpy.

Od vyhlídky pokračujeme přes závoru na začátku pastviny a po několika minutách jsme u pastýřské chaty na Spodnji Konjščici. Na této trase můžeme v blízkých skalách najít stopy zkamenělého života.

Tady kdysi pásli i koně, ale dnes se vedle turistů prochází po blízkých pastvinách krávy. Návštěvu doporučujeme v pastevní sezóně (od 15. června do 15. září), kdy můžete ochutnat salašnické pokrmy, především kyselé mléko, tvaroh a masovnik. V chatě nám pastýř ukáže staré nádoby, které jsou ještě dnes nepostradatelné při výrobě mléka na pastvině. Víte, co je to latvica? Ne? Zeptejte se pastýře!

V blízkosti je louže, kde se dobytek napájí, na jižním okraji pastviny kvetou dokonce temnohlávky. Zvláštností této pastviny je i lesem zarostlý skalní samotář s menším otvorem ve skále, který kdysi používali jako přírodní chladničku.

Od Spodnje Konjščice vede trasa přes pastvinu a po zhruba sto metrech zaboříme strmě do lesa. Za půl hodiny jsme na lesním palouku a znovu zahlédneme Storžič. Zatímco je pastvina Spodnja Konjščica v rokli a lemována lesem, je pastvina Zgornja Konjščica odlišná. Na temeni náhorní plošiny mezi osamělými stromy se výhled doširoka rozevírá. Vedle pyramidy Storžiča v sedle pozorujeme i dlouhý hřeben Košuty. Mnoho plytkých louží vzniklo díky nepropustnému podloží z křemenného konglomerátu a mohou se udržet po celý rok. Pokud přijdeme blíž, můžeme dětem ukázat horské čolky. Kráčejte opatrně, abyste je nezašlápli.

Každá tabule na trase vypráví svůj příběh.

Jakmile opustíme čolky, vydáme se nejprve k místu Bela peč, které nám opět otvírá velkolepé výhledy. Trasa se ubírá pohodlně lesem. Po deseti minutách chůze je vyhlídka na naší pravé straně. Protože vyhlídka není zajištěna, buďte opatrní. Na kamenitém molu nad Lomským údolím se sníh nedrží dlouho, protože vápenec se rychle zahřeje. Z Bele peči, kde je několik lezeckých tras, je výjimečný pohled na ledovcem tvarované údolí Lomščice, Storžič a Julské Alpy s Triglavem.

Z Bele peči sejdeme lesem na lesní silnici a k chatě Pr'Zdravc, pod níž je příkrý svah, který silně porušily přívalové deště. Od chalupy vede cesta i na pastvinu Javornik, ale my sestoupáme příkrou a kamenitou cestou do »Gabrčova rotu«, který už po staletí žnou ručně kosou, protože jsou svahy tak příkré, že strojní kosení není možné. Obvykle kosí na konci července a seno ukládají v senících na stráni. Pokud jsou majitelé v chatě, můžeme si prohlédnout předměty, které ženci používali.

Do Kotle jdeme zpočátku po štěrkové silnici k ukazateli ke »Kotli«. Vyrazíme vzhůru po lesní cestě k levému břehu potoku, který nás přivede ke Kotli. V okolí Tržiče bylo kdysi pálení dřevěného uhlí jednou z nejziskovějších činností, protože rozvoj železářství a kovářství byl velice závislý na těžbě uhlí. Uhlí pálily na milířích v lese. Ještě dnes na menších rovinkách, kde stály uhlířské milíře, narazíme na výrazně černou půdu. I v Kolti byl uhlířský milíř neboli »kopiše«. Pozůstatky nouzového obydlí uhlíře jsou viditelné ještě dnes, a vedle něj i průřez milířem s kousky uhlí.

Z Kotle jdeme po značené horské stezce k příkrým loukám nebo »Srpičům«. V Srpičích je několik sečených luk, každá se jmenuje po majiteli (»Hvačmanova«, »Anžičova«, »Žitnkova«) a také tady je možné pouze ruční kosení. I přes náročnou práci někteří majitelé nadále uchovávají tradici a na začátku srpna, když je delší dobu pěkné počasí, se sejdou vesničtí mládenci a dívky a pomáhají majiteli výměnou za oběd. Seno se před uložením několik dní suší. Když je práce hotova, následuje »likof« a samozřejmě opravdový vesnický svátek. Bohužel některé opuštěné louky již zarůstá les.

Přes louky sejdeme do lesa a zhruba po dvaceti minutách přijdeme k Chatě pod Storžičem, kde se vyplatí se zastavit a ochutnat dobroty domácí kuchyně. Chata může být počátečním nebo konečným bodem naší cesty, je také výchozím bodem pro výstup na Storžič. Pokud nikam nespěcháme, můžeme zde i přespat.

Vracíme se plní – fotografií a poznání.

Pokud nemáme organizovaný odvoz k výchozímu bodu, vrátíme se po stejné trase ke Kotli, kde nás od ukazatele vede cesta po úbočí »Konšce« k farmě Pr'Rekar, kde je zachovalý karavanský dům s černou kuchyní a komorou. Na statku, který má certifikát na ekologickou produkci, chovají daňky. Hospodyně nás okouzlí zvěřinovým gulášem, nadívaným zajícem, pečeným telecím, zaječí paštikou a také vynikající houbovou polévkou, trhanci, závitky, masovnikem a originálně připravenými zeleninovými pokrmy. Cesta nás vede dále kolem statků Pr'Pavšl a Gabrc k Tičově horské pastvině a našemu výchozímu bodu. Chůze je celkem 7 hodin a příběhů na daleko, daleko více.

Na cestu se můžeme vydat za všech ročních období, pěšky nebo na horském kole, v zimě i na skialpových lyžích nebo sněžnicích.


Mapy:

  • Karavanky-ústřední část 1:50 000, PZS
  • Storžič - Košuta 1:25 000, PZS

V blízkosti stojí za to navštívit:

Tento web používá ke zlepšení výkonu soubory cookie.
Tyto cookies nemají vliv na vaše soukromí. Více ...