Skip to content
Můj výběr

Jsem Tržičan, známý široko daleko

Každé město se může pyšnit obyvateli, kteří jeho jméno proslaví po celém světě. Tržičané jsou na své rodáky velice hrdí. Při prohlídce starého městského jádra poznáme významné osobnosti, které žily nebo tvořily v Tržiči.

Dr. Tone Pretnar

Od parkoviště u bývalé Bavlněné přádelny a tkalcovny Tržič se vydáme ke Knihovně dr. Toneho Pretnara (Balos 4).

Nejvýznamnější představitel novější generace tržičských kulturních pracovníků je pedagog, překladatel, vědec, básník a literární kritik. Dětství a mládí prožil v Tržiči. Byl prvním tržičským cestujícím knihovníkem. Už jako student chodil s kufrem knih do horských osad tržičského okresu a vštěpoval lidem úctu ke knihám a radost ze čtení. V tržičské knihovně, která nese jeho jméno, si je možné prohlédnout i pamětní síň.

Pokračujeme po hlavní tržičské ulici, Trgu svobode.

Gašper Primic

V domě na Trgu svobody 21 byla kdysi hospoda, po staletí v ní vykonávali obchodní záležitosti mnozí majitelé. V polovině 18. století se do Joštovy rodiny přiženil Gašper Primic, pradědeček Primicovy Julije, Prešernovy nevyslyšené lásky. Po Primicových převzali obchod na Trgu svobody 21 Holzapflové, zakladatelé lublaňského ústavu pro hluchoněmé.

Janez Demascen Dev

Jedním z proslulých Tržičanů byl i Janez Demascen Dev, narozený v domě na Trgu svobody 25. Demascen je považován za prvního slovinského světského básníka, byl redaktorem a hlavním autorem Pisanic, prvního slovinského básnického almanachu. Napsal také libreto (operní text) pro operu Belin, první operu ve slovinském jazyku, které zhudebnil Jakob Frančišek Zupan.

Jakob Aljaž

Na křižovatce Trg svobody, Korošké cesty a Partizanské ulice stojí kostel sv. Andreje.

V letech 1871-1880 v kostele sv. Andreje kaplanoval Jakob Aljaž, nadšený Slovinec, dobrý zpěvák a horolezec. Ve zpěvu vyučoval učně řemeslníků a vedl i měšťanský pěvecký sbor. Před Vánocemi roku 1871 přeložil do slovinštiny vánoční píseň »Stille Nacht, heilige Nacht« (Svatá noc) a právě na Štědrý večer v Tržiči poprvé zazpíval ve slovinštině. Sám, před oltářem, s kytarou.

Tržičtí lyžaři

Pokračujeme po Korošké cestě a naproti pizzerie Pod gradom zabočíme vlevo k Tržičskému muzeu (Muzejska ulica 11).

Tržič se může pochlubit také bohatou sportovní minulostí a současností. Ve Slovinském lyžařském muzeu, které je součástí Tržičského muzea je představena historie lyžování od prvních zmínek až dodnes. Část výstavy je věnována velkým jménům slovinského alpského lyžování, zvláštní místo na výstavě zaujímají tržičtí lyžaři, kteří roku 1948 poprvé vystupovali na zimních olympijských hrách, představeny jsou nejvýraznější výsledky Jožeho Šlibara, Bojana Križaje, Andreje Jermana a Žana Košira.

Josef Václav Radecký

U muzea vystoupáme po schodech na Koroškou cestu, vrátíme se k pizzerii Pod gradom a vchodem na hradní pozemek vystoupáme k hradu Neuhaus.

Velkým přítelem Tržiče a Tržičanů byl také hrabě, polní maršál Josef Václav Radecký. Roku 1797 se oženil s hraběnkou Františkou Romanou von Strassoldo-Grafenberg. Její matka byla majitelkou starého zámku Neuhaus a Altgutenberg v Tržiči a všech pozemků a práv, které k nim náležely. A protože hrabě chtěl se ženou žít právě v Tržiči, panství od tchýně koupil. Přestěhoval se do Tržiče a tam s občasnými válečnými intermezzy pobýval do listopadu 1819.

Tržičtí olympionici

Z hradu sestoupáme k Sálu tržičských olympioniků.

Jméno městečka se sotva 15.000 obyvateli vynesla do světa řada účastníků olympijských her. Nejvíce účastníků zimních olympijských her pochází z Tržiče a pokud by byl Tržič miliónovým městem, znamenalo by to, že by se každých olympijských her zúčastnilo v průměru 116 olympioniků z Tržiče. Na jejich počest je největší tržičský sál pojmenován »Sál tržičských olympioniků«.

V aule sálu visí fotografie našich olympioniků, mezi nimi i průkopníků lyžařské euforie ve Slovinsku Bojana Križaje, biatlonistky Andrey Koblar, prvního slovinského vítěze sjezdu Andreje Jermana a jediného olympijského medailisty snowboardisty Žana Košira.

Vojteh Kurnik

Pokračujeme v cestě přes most, který nás přivede na Cankarovu cestu a už po pár desítkách metrů dorazíme ke Kurnikovu domu.

Vojteh Kurnik (1826–1886) byl povoláním kolář, talentem básník a rozhodnutím slovinský vlastenec. Jeho básně opěvují život místních obyvatel a řemeslníků, jejich práci a vlastnosti. Uveřejňoval je v »Novicah« a dalších slovinských periodikách. Jeho rodný dům je významnou památkou lidového stavebnictví v tržičském centru. Dům se zděným přízemím, dřevěným podlažím, šindelovou střechou, černou kuchyní a sušícími otvory na střeše spojuje stavebními prvky vesnickou a měšťanskou architekturu konce 18. století. 

Po Cankarově a Predilnišké cestě se vrátíme k výchozímu bodu.

V blízkosti se nachází:

Tento web používá ke zlepšení výkonu soubory cookie.
Tyto cookies nemají vliv na vaše soukromí. Více ...