Stopy průmyslu v Tržiči

Tržič - kDE MÁ DOMOV OBUVNICKÉ DĚDICTVÍ

Tržič je na slovinském území i šířeji proslulý svým mimořádným obuvnickým dědictvím. V sedmdesátých letech 19. století se v něm rozvíjely první obuvnické dílny, roku 1903 byla založena Továrna obuvi Peko. Dnes vyrábějí obuv ve městě a v okolí v menších podnicích, které rozvinuli místní podnikatelé.

Tržič má nádherné historické městské centrum, kde se duch minulosti snoubí se současností. Atmosféra městyse z roku 1492, dnes města, láká k probádání.

STOPY PRŮMYSLU v TržičI

v druhé polovině 19. století začali v Tržiči vyrábět obuv sbitou hřebíky. Podešve bot, kozaček a další obuvi vyráběli tak, že do nich natloukali dřevěné hřebíky, které spojovaly několik vrstev kožené podrážky.

Odolnou obuv určenou k chůzi do hor, k práci v lese apod., okovali hřebíky, které koženou podrážku chránily proti rychlému opotřebení. Hřebíky pořizovali převážně z Kropy, takové boty nosili lidé díky jejich odolnosti i několik desítek let.

Kovové otisky podrážek (viz. foto) označují vybrané obuvnické dílny v Tržiči (při pohledu na mapu si všimnete žlutě zbarvených čísel). Město od druhé poloviny 19. století poznamenala nejvíce právě výroba obuvi, které se přešla z rukodělné výroby na průmyslovou.

1. Pǝr Šlósarjǝ

Na hlavním náměstí bylo více než deset obuvnických dílen. V tomto domě byl obuvnický zásilkový obchod Hermana Goekna. Později v něm vyráběli pantofle – oblíbené byly především pantofle s bambulkami. Goeken otevřel jednu z prvních obuvnických továren v Tržiči, kterou později převzal Peter Kozina.

Vlevo od vchodu do domu Pr' Šlosarj', je na zdi v "okně zvědavců" podoba ochránců tržičských obuvníků - sv. Kryšpína a Kryšpiána.

2. Pǝr Kaštrún

Zde obuv vyráběla známý rod Kastrunů. V tomto domě se narodil také Joža Gros, otec Mihy Grose, který dnes vlastní firmu Migi. Řemeslo se předávalo z generace na generaci – Joža Gros je ještě dnes jedním z nejlepších svědků někdejší řemeslné výroby obuvi. Jeho životní příběh je představen v Tržičském muzeu.

3. Brodi

Dnes ve firmě Brodi vyrábějí různé druhy pantoflů i jiných kožených výrobků a pokračují tak v tradici tržičských obuvníků - byli mezi nimi i někteří specializovaní výrobci pantoflů.

4. Pr' Hrovat

Hrovat byl znám výrobou pohorek, lyžařských bot a bruslí. Pohorkám říkali také gojzarji - jméno získaly podle rakouského města Bad Goisern, kde je začali vyrábět.

5. Pər Fôltkə

Na tomto místě byla Klofutarova obuvnická dílna. Vyráběli ufrimanou obuv (obuv na míru), více však vyráběli pro kolekturu (sériově vyrobená obuv), kterou lifrovali do Lublaně a na Balkán.

6. Pər Razbórškə / Jára

Janez Razboršek v tomto domě roku 1929 založil menší obuvnickou továrnu, která se jmenovala Jara. Zaměstnával kolem sta lidí. Později zde sídlilo Trio.

Jsou známa svědectví, že zaměstnanci v Jaře byli velice špatně placeni. Mezi oběma světovými válkami si vydělali nejhůře placení dinar za hodinu - proto lidé firmě říkali »dinar fabərka«.

7. Pər Mehlét / Zgórən Vógu

Majitelem domu byl známý obuvník a tržičský švec Konrad Mehle starší. Byl skvělým modelářem, vyráběl ortopedickou obuv i nejjemnější lovecké kozačky dr. Karla barona Borna.

Měl syna Konrada mladšího a syna Alojzije, který se učil ve Vídni v obuvnické škole Roberta Knöfla, který roku 1876 založil první obuvnickou odbornou školu. Později Alojzij učil na učilišti v Tržiči.

8. Pər Komátelnek

Roku 1935 koupil dům Konrad Mehle, obuvnický mistr. Před ním obuv vyráběl Janez Andošek.

9. Pər Podgórcə

Zde bydlel Jurij Miklavčič, tržičský obuvnický mistr.

10. Pər Nôšet

K známým tržičským obuvníkům - jen ve městě bylo přibližně 90 dílen - patřili Ješetové. Své výrobky prodávali i do Chorvatska, zejména do Dalmácie a jižněji na Balkán.

11. Pər Nántə

V 19. století tady žil obuvnický mistr Ferdinand Salberger, po něm syn, obuvník Jožef Salberger.

12. Pər Bərkè

Dílnu s několika zaměstnanci řídila známá obuvnická rodina Srečnik. Známi byli především díky veselé povaze.

13. Pər Prézelnek / Pər Páckə

Dům byl majetkem obuvnického mistra Matiji Pleničara - Radona, který byl do cechu zapsán roku 1826, jako obuvnický mistr. Tehdy ještě obuv vyráběli na glih kopit - boty na pravou a levou nohu byly stejné.

Mezi oběma válkami v tomto domě bydlel Jožef Zupan, známý jako Statečný Joško.

14. Špitau

Od roku 1942 zde vyráběl boty Peter Jurkovič, který předtím pracoval u Udeho a Mehleho.

Na tomto místě stál také tržičský chudobinec.

15. Pər Pútnek

Zde byli obuvníci Grasmajerové, kteří ročně vyrobili až 20.000 párů obuvi. Po druhé světové válce tuto firmu tak jako většino ostatních znárodnili a majitelé uprchli do zahraničí.

16. Pər Grôgcə / Pər Molínet

V tomto domě vyráběl obuv v období mezi světovými válkami Janez Slapar. Spolu s ženou byli tržičskými legendami, v roce 1975 o nich natočili dokumentárně-hraný film Ševcovský podzim.

17. Továrna Mally & Demberger

Nějakou dobu byla na Hlavním náměstí 10, poté se přestěhovali na Hlavní náměstí 18. Založena byla na začátku třetí čtvrtiny 19. století. Na začátku třicátých let 20. století továrna shořela.

V Tržiči kromě jednotlivých řemeslníků a Klofutarovy dílny, která zaměstnávala několik obuvníků, působily od roku 1874, respektive 1889 dvě německé obuvnické firmy: Spojené obuvnické továrny Mally & Demberger a Obuvnická továrna Müller & Goeken.

Továrnu Mally & Demberger založili bratři Filip a Kristjan Dembergerovi, synové frankfurtskáho bankéře. Posoudili tržičské hospodářské poměry a využili je k výnosnému obchodu. Obchodní příležitost viděli v logistické organizaci a v donáškových službách usně a vyrobených horních částí i v prodeji hotových výrobků. Protože neměli obuvnické vzdělání, přivezli do Tržiče mistry, kteří uměli kreslit modely a stříhat useň. Na takovou organizaci nebylo zapotřebí mnoho kapitálu: zpočátku nebylo potřebné ani strojní vybavení, ani výrobní závod.

Firma zpočátku působila pod názvem Ohr & Demberger. Ke stříhání zboží na objednávku a k organizaci zásilkové služby si pronajali prostory v opuštěné Peharčově barvírně. Fric Demberger se po čase spojil s Karlem B. Mallym, který ve společnictví viděl příležitost k racionálnímu využití odpadu z usní, méně hodnotného a kazového zboží ze své koželužny.

18. Pər Jelénc

Anton Jelenc měl v letech 1921 až 1932 v tomto domě továrnu dětských bot – říkali jim baby boty. Na výrobu dětské obuvi se specializovalo hned několik tržičských továren a již v meziválečných letech je prodávaly po bývalé SHS, zejména v Dalmácii.

Anton Jelenc je považován také za průkopníka tržičského lyžování.

19. Pər Gégnə

Od roku 1893 do 1920 zde měl svoji obuvnickou továrnu Julij Goeken. I se zaměstnanci ji koupil Peter Kozina, zakladatel v té době nejmodernější továrny v této části Evropy - Peka.

CESTA po turistiCKÝCH PAMÁTKÁCH TržičE

Otisky bot s dřevěnými hřebíky (viz. foto) vás vedou kolem některých turistických památek (viz. zelená čísla na mapě), jako jsou:

1. Drak z kohoutího vejce

2. "okno zvědavců"

Okno zvědavců je zvlášť vypouklé okno, které je pro zvědavost velmi praktické, kromě toho, jak se říká, je tomu také určeno a svojí koncepcí tak přizpůsobeno. Abychom mohli pozorovat dění na ulici, nemusíme se z něj vůbec vyklánět. Říká se, že je lepší než televize, respektive kdysi televizi nahrazovalo.

Podobná okna jsou známa i z jiných míst ve Slovinsku i šířeji, "zvědavost" s ním spojená tedy není pouze jakousi tržičskou zvláštností.

3. Hamr Germovka

4. Kostel sv. Andreje

Kostel sv. Andreje stál v hodní části hlavního náměstí spolehlivě již před rokem 1526, kdy byly z důvodu turecké daně sepsány všechny kostely, i Andrejův.

Dnešní filiální kostel sv. Andreje postavil roku 1865 škofjelocký stavebník Molinaro. Je do něj zapojena původní kostelní věž, která dostala současný vzhled roku 1929, jinak stál na tomto místě gotický kostel již v 15. století. Hlavní a vedlejší oltáře z roku 1875 jsou dílem kameníka Antona Kalze.

Roku 1871 v něm zazněla poprvé ve slovinštině vánoční píseň Svatá noc, kterou z němčiny do slovinštiny přeložil Jakob Aljaž, v té době duchovní úřadující v Tržiči.

5. Kurnikův dům

6. Tekcovy jesličky

7. Kostel Zvěstování Panny Marie

V samotném Tržiči se nachází tři kostely. V jednolodním neoklasicistním farním kostele Zvěstování Panny Marie postaveném na začátku 19. století představuje zvláštní cennost postříbřená barokní Mariina soška škapulířového bratrstva z 18. století.

8. Radnice

Atrium obecní budovy zdobí kašna se lvem. Dominantní zobrazení zaujímá ústřední sloup s profilovanými šlahouny rostlin. Na vrchu dřepí lví skulptura ve stylizované podobě. Lev na sloupu je pozůstatkem někdejší parkové úpravy Glanzmann – Gassnerovy vily v parku BPT. Domníváme se, že lví skulptura do Tržiče dorazila přes čilé obchodní styky Glanzmann – Gassnerových z Alexandrií, obrovským vývozním skladem bavlny. Lemování s hvězdami v mramorovém provedení u sloupu s kašnou slouží jako okraj kašny a držák nápisů měst, která mají s Tržičem partnerství. Mísa KAŠNY, která stojí samostatně pod krytem z plexiskla, má vyryté erbovní a figurální ornamenty, což ji řadí k typu zámeckých kašen. Mísa se při přenášení rozpadla na tři části, jejichž styčné body jsou viditelné ještě dnes.

V atriu obecní budovy se nachází také Turistické propagační a informační centrum Tržič, které představuje středobod nabídky pro místní obyvatele (organizace akcí, prodej vstupenek na akce jiných organizátorů...) a nabídky pro návštěvníky odjinud (organizace prohlídek s průvodci, prodej suvenýrů, publikací, map...).