Skip to content
Můj výběr

Stopy průmyslu v Tržiči

Obuvnictví Tržič v minulém století značně poznamenalo a ovlivnilo život jeho obyvatel. Cestami průmyslu nás vedou kovové otisky bot na zemi. Ty vás provádí celým historickým jádrem a upozorňují vás na místa, kde bylo obuvnictví v historii zastoupeno nejvíce. Lokality jsou propojeny okružní cestě po Tržiči, která trvá zhruba jednu hodinu, si můžete prohlédnout některé místní kulturní a turistické památky.

Tržič - kDE MÁ DOMOV OBUVNICKÉ DĚDICTVÍ

Tržič je na slovinském území i šířeji proslulý svým mimořádným obuvnickým dědictvím. V sedmdesátých letech 19. století se v něm rozvíjely první obuvnické dílny, roku 1903 byla založena Továrna obuvi Peko. Dnes vyrábějí obuv ve městě a v okolí v menších podnicích, které rozvinuli místní podnikatelé.

Tržič má nádherné historické městské centrum, kde se duch minulosti snoubí se současností. Atmosféra městyse z roku 1492, dnes města, láká k probádání.

STOPY PRŮMYSLU v TržičI

v druhé polovině 19. století začali v Tržiči vyrábět obuv sbitou hřebíky. Podešve bot, kozaček a další obuvi vyráběli tak, že do nich natloukali dřevěné hřebíky, které spojovaly několik vrstev kožené podrážky.

Odolnou obuv určenou k chůzi do hor, k práci v lese apod., okovali hřebíky, které koženou podrážku chránily proti rychlému opotřebení. Hřebíky pořizovali převážně z Kropy, takové boty nosili lidé díky jejich odolnosti i několik desítek let.

Kovové otisky podrážek (viz. foto) označují vybrané obuvnické dílny v Tržiči (při pohledu na mapu si všimnete žlutě zbarvených čísel). Město od druhé poloviny 19. století poznamenala nejvíce právě výroba obuvi, které se přešla z rukodělné výroby na průmyslovou.

1. Pǝr Šlósarjǝ

Na hlavním náměstí bylo více než deset obuvnických dílen. V tomto domě byl obuvnický zásilkový obchod Hermana Goekna. Později v něm vyráběli pantofle – oblíbené byly především pantofle s bambulkami. Goeken otevřel jednu z prvních obuvnických továren v Tržiči, kterou později převzal Peter Kozina.

Vlevo od vchodu do domu Pr' Šlosarj', je na zdi v "okně zvědavců" podoba ochránců tržičských obuvníků - sv. Kryšpína a Kryšpiána.

2. Pǝr Kaštrún

Zde obuv vyráběla známý rod Kastrunů. V tomto domě se narodil také Joža Gros, otec Mihy Grose, který dnes vlastní firmu Migi. Řemeslo se předávalo z generace na generaci – Joža Gros je ještě dnes jedním z nejlepších svědků někdejší řemeslné výroby obuvi. Jeho životní příběh je představen v Tržičském muzeu.

3. Brodi

Dnes ve firmě Brodi vyrábějí různé druhy pantoflů i jiných kožených výrobků a pokračují tak v tradici tržičských obuvníků - byli mezi nimi i někteří specializovaní výrobci pantoflů.

4. Pr' Hrovat

Hrovat byl znám výrobou pohorek, lyžařských bot a bruslí. Pohorkám říkali také gojzarji - jméno získaly podle rakouského města Bad Goisern, kde je začali vyrábět.

5. Pər Fôltkə

Na tomto místě byla Klofutarova obuvnická dílna. Vyráběli ufrimanou obuv (obuv na míru), více však vyráběli pro kolekturu (sériově vyrobená obuv), kterou lifrovali do Lublaně a na Balkán.

6. Pər Razbórškə / Jára

Janez Razboršek v tomto domě roku 1929 založil menší obuvnickou továrnu, která se jmenovala Jara. Zaměstnával kolem sta lidí. Později zde sídlilo Trio.

Jsou známa svědectví, že zaměstnanci v Jaře byli velice špatně placeni. Mezi oběma světovými válkami si vydělali nejhůře placení dinar za hodinu - proto lidé firmě říkali »dinar fabərka«.

7. Pər Mehlét / Zgórən Vógu

Majitelem domu byl známý obuvník a tržičský švec Konrad Mehle starší. Byl skvělým modelářem, vyráběl ortopedickou obuv i nejjemnější lovecké kozačky dr. Karla barona Borna.

Měl syna Konrada mladšího a syna Alojzije, který se učil ve Vídni v obuvnické škole Roberta Knöfla, který roku 1876 založil první obuvnickou odbornou školu. Později Alojzij učil na učilišti v Tržiči.

8. Pər Komátelnek

Roku 1935 koupil dům Konrad Mehle, obuvnický mistr. Před ním obuv vyráběl Janez Andošek.

9. Pər Podgórcə

Zde bydlel Jurij Miklavčič, tržičský obuvnický mistr.

10. Pər Nôšet

K známým tržičským obuvníkům - jen ve městě bylo přibližně 90 dílen - patřili Ješetové. Své výrobky prodávali i do Chorvatska, zejména do Dalmácie a jižněji na Balkán.

11. Pər Nántə

V 19. století tady žil obuvnický mistr Ferdinand Salberger, po něm syn, obuvník Jožef Salberger.

12. Pər Bərkè

Dílnu s několika zaměstnanci řídila známá obuvnická rodina Srečnik. Známi byli především díky veselé povaze.

13. Pər Prézelnek / Pər Páckə

Dům byl majetkem obuvnického mistra Matiji Pleničara - Radona, který byl do cechu zapsán roku 1826, jako obuvnický mistr. Tehdy ještě obuv vyráběli na glih kopit - boty na pravou a levou nohu byly stejné.

Mezi oběma válkami v tomto domě bydlel Jožef Zupan, známý jako Statečný Joško.

14. Špitau

Od roku 1942 zde vyráběl boty Peter Jurkovič, který předtím pracoval u Udeho a Mehleho.

Na tomto místě stál také tržičský chudobinec.

15. Pər Pútnek

Zde byli obuvníci Grasmajerové, kteří ročně vyrobili až 20.000 párů obuvi. Po druhé světové válce tuto firmu tak jako většino ostatních znárodnili a majitelé uprchli do zahraničí.

16. Pər Grôgcə / Pər Molínet

V tomto domě vyráběl obuv v období mezi světovými válkami Janez Slapar. Spolu s ženou byli tržičskými legendami, v roce 1975 o nich natočili dokumentárně-hraný film Ševcovský podzim.

17. Továrna Mally & Demberger

Nějakou dobu byla na Hlavním náměstí 10, poté se přestěhovali na Hlavní náměstí 18. Založena byla na začátku třetí čtvrtiny 19. století. Na začátku třicátých let 20. století továrna shořela.

V Tržiči kromě jednotlivých řemeslníků a Klofutarovy dílny, která zaměstnávala několik obuvníků, působily od roku 1874, respektive 1889 dvě německé obuvnické firmy: Spojené obuvnické továrny Mally & Demberger a Obuvnická továrna Müller & Goeken.

Továrnu Mally & Demberger založili bratři Filip a Kristjan Dembergerovi, synové frankfurtskáho bankéře. Posoudili tržičské hospodářské poměry a využili je k výnosnému obchodu. Obchodní příležitost viděli v logistické organizaci a v donáškových službách usně a vyrobených horních částí i v prodeji hotových výrobků. Protože neměli obuvnické vzdělání, přivezli do Tržiče mistry, kteří uměli kreslit modely a stříhat useň. Na takovou organizaci nebylo zapotřebí mnoho kapitálu: zpočátku nebylo potřebné ani strojní vybavení, ani výrobní závod.

Firma zpočátku působila pod názvem Ohr & Demberger. Ke stříhání zboží na objednávku a k organizaci zásilkové služby si pronajali prostory v opuštěné Peharčově barvírně. Fric Demberger se po čase spojil s Karlem B. Mallym, který ve společnictví viděl příležitost k racionálnímu využití odpadu z usní, méně hodnotného a kazového zboží ze své koželužny.

18. Pər Jelénc

Anton Jelenc měl v letech 1921 až 1932 v tomto domě továrnu dětských bot – říkali jim baby boty. Na výrobu dětské obuvi se specializovalo hned několik tržičských továren a již v meziválečných letech je prodávaly po bývalé SHS, zejména v Dalmácii.

Anton Jelenc je považován také za průkopníka tržičského lyžování.

19. Pər Gégnə

Od roku 1893 do 1920 zde měl svoji obuvnickou továrnu Julij Goeken. I se zaměstnanci ji koupil Peter Kozina, zakladatel v té době nejmodernější továrny v této části Evropy - Peka.

CESTA po turistiCKÝCH PAMÁTKÁCH TržičE

Otisky bot s dřevěnými hřebíky (viz. foto) vás vedou kolem některých turistických památek (viz. zelená čísla na mapě), jako jsou:

1. drak z kohoutího vejce

2. "okno zvědavců"

Okno zvědavců je zvlášť vypouklé okno, které je pro zvědavost velmi praktické, kromě toho, jak se říká, je tomu také určeno a svojí koncepcí tak přizpůsobeno. Abychom mohli pozorovat dění na ulici, nemusíme se z něj vůbec vyklánět. Říká se, že je lepší než televize, respektive kdysi televizi nahrazovalo.

Podobná okna jsou známa i z jiných míst ve Slovinsku i šířeji, "zvědavost" s ním spojená tedy není pouze jakousi tržičskou zvláštností.

3. Hamr Germovka

Hamr Germovka stojící ve staré kovářsko-řemeslné části města svědčí o kdysi velmi rozvinutém železářství v Tržiči. Germovka je jednou ze dvou nejstarších tržičských kosáren. Roku 1811 za velkého požáru shořela a později byla obnovena podle někdejšího vzhledu; je jedinou z několika četných železáren a vysokých pecí, která se po požáru dochovala. Fungovala až do roku 1945; v posledních desetiletích v ní vyráběli především »černjavu.«

Dnes je její interiér přizpůsoben prohlídkám. V kovářské dílně jsou dochovány staré výhně, kovářské měchy, buchar (mechanizované těžké kladivo) a také další vybavení. Vystaveno je také staré kovářské nářadí – kleště, kladiva, různé vrtáky, svěráky … V menší místnosti, brusírně, je vystaven pěkně zachovalý brusný kámen s velice ojedinělým způsobem namáčení, který byl poháněn krásně zachovalým hnacím kolem se setrvačníkem.

4. Kostel sv. Andreje

Kostel sv. Andreje stál v hodní části hlavního náměstí spolehlivě již před rokem 1526, kdy byly z důvodu turecké daně sepsány všechny kostely, i Andrejův.

Dnešní filiální kostel sv. Andreje postavil roku 1865 škofjelocký stavebník Molinaro. Je do něj zapojena původní kostelní věž, která dostala současný vzhled roku 1929, jinak stál na tomto místě gotický kostel již v 15. století. Hlavní a vedlejší oltáře z roku 1875 jsou dílem kameníka Antona Kalze.

Roku 1871 v něm zazněla poprvé ve slovinštině vánoční píseň Svatá noc, kterou z němčiny do slovinštiny přeložil Jakob Aljaž, v té době duchovní úřadující v Tržiči.

5. Kurnikův dům

Ve starém centru Tržiče zaujímá Kurnikův dům zvláštní místo. Nádherně zrekonstruovaná památka je příkladem architektury z období po roce 1689, kdy Tržič zasáhl první velký požár. Shořela v něm většina budov stojících mezi ním a farním kostelem. Nynější Kurnikův dům byl postaven v polovině 18. století na základech budovy, kterou zničil oheň; jde o spojení tržičské a selské architektury tehdejší doby.

Do začátku 19. století změnil několikrát majitele, poté přešla do rukou řemeslnické rodiny Kurniků (laicky Rodarů), kteří se zabývali cyklistikou. Jedním z nich byl i lidový básník Vojteh Kurnik. V majetku rodiny zůstal až do konce 60tých let 20. století, kdy ho Mici Kurnik, poslední majitelka, zanechala Tržičskému muzeu.

6. Tekcovy jesličky

Ve staré části Tržiče je možné si prohlédnout soukromou galerii rodiny Ribnikarových, kde přitáhnou největší pozornost Tekcovy jesličky. Původní jesličky vyrobil v letech 1935 až 1970 zesnulý Jožef Ribnikar. Roku 2000 je dokončil a doplnil akademický sochař Vinko Ribnikar, jeho syn. Jesličky díky své důmyslnosti přitahují obrovskou pozornost nejen místních návštěvníků, ale i lidí z jiných zemí; každý rok si je přijde prohlédnout několik tisíc návštěvníků. Kromě jesliček jsou v galerii vystaveny i sochy syna Vinka a obrazy dcery Marici Šmid, každý rok zajišťují i nějakou tu novinku.

7. Kostel Zvěstování Panny Marie

V samotném Tržiči se nachází tři kostely. V jednolodním neoklasicistním farním kostele Zvěstování Panny Marie postaveném na začátku 19. století představuje zvláštní cennost postříbřená barokní Mariina soška škapulířového bratrstva z 18. století.

8. Radnice

 
 

V blízkosti stojí za to navštívit:

Tento web používá ke zlepšení výkonu soubory cookie.
Tyto cookies nemají vliv na vaše soukromí. Více ...